Blátivou, blátivou

Ráno jsem vystartovala do obchodu, nasypala kočkám granule, popadla foťák a pár věcí na vyhození. Ty jsem zpacifikovala cestou.

Bylo mlžno, přesto, nebo právě proto, jsem chtěla zkusit pár fotek. Zamlžená atmosféra. Když ne sníh, tak aspoň mlhu, řekla jsem si...

I když ne že bych řvala nadšením. Blátivou, blátivou, bručela jsem si cestou, když jsem ťápala v rozbahněné rozježděné příjezdovce od zahrad.

Mokro v botách (píseň v notách), přidala jsem další trampskou hitovku, ale vracet se mi nechtělo, jen jsem vycházku zkrátila.

Fakt nebylo o co stát.

Přesto fotky nejsou tak marné.

Tak třeba mě zaujal pohled na stará dřevěná vrata. Opravdu autentická, žádné opravy, žádná umělina.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Oproti tomu moderní plotek u hostince Cobra. I když účel oplocení chápu a v rámci možností docela dobrá volba.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Že bylo opravdu nevlídno, je vidět už na této fotce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Malý detail za plotem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na ulici se hromadila pořezaná kulatina. Dobrá zásoba na zimu!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V mlze lehce zasvítila tahle dřevěná branka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento úsek byl asi nejhnusnější. Bláto, bláto, bláto, nebylo kam šlápnout.

Tenhle mostek drží snad jen silou vůle. Už je zrušeno i zábradlí, čekám jen, až zruší mostek. (I když počítám, že místo něj bude nový, nemůžou to nechat takhle oddělené)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ani ten pařez není odepsanej. Houby, houbičky a nové větvičky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Trochu mlžný záběr na hrázi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na druhé straně potoka. Zahrady a pole.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tohle byla kdysi hospoda. Dnes je to... hybrid. Ani otevřeno, ani zavřeno, ani hospoda, ani dům. Očividně je tu problém peněz... tak jako všude.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stará studna. Zrušená. Starej barák...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou zpátky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A odtud jsem vycházela... uzavřen kruh.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po vycházce jsem si vyrobila chutě pozdní snídani, volská oka na cibulce. Chutnala. K tomu černej čaj.

Fotky jsou lehce přiostřeny a mírně přisvětleny. Jinak žádné výrazné změny ani upravení... to si nechám na jindy.

Hezký víkend!