Projekt 365-29

Začínají OH v Soči. Rozporuplné dojmy a názory a objevují se první vtípky. Zřejmě to nemají tak vychytaný, přesto jim přeji jejich 15 minut (nebo dva týdny) slávy.

4.2. úterý. Konečně jsem dokončila přihlášení a nahrávání prvních výrobků na Fler a vystřelila do éteru první šátky. Ještě večer několik dobře hodnotících srdíček, což potěší. Taky jsem sjela do místní drůbežárny pro plato vajíček, protože už mi všechna, ale opravdu všechna došla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.2. středa - i to minimum práce je dnes zrušeno a odvoláno. Mé srdce klesá do kalhot, ale mám volný den.

A tak sepisuji motivační citáty a afirmace, některé zajímavé, jiné nabubřele megalomanské.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.2. čtvrtek - po několika dnech se objevil Matýsek. On se někde určitě vetřel, adoptoval si dva páníčky, protože by musel být daleko vychrtlejší. Nicméně mu chutná.

Chvilka. Jdu na kafe, po vypití kafete se vrátím do kuchyně. Na zemi krev, na lince krev, na dveřích skříněk krev a Mates v dřezu schoulený. Z ucha mu crčí krev, ucho rozervané do živého. Kruci, to se během čtvrthodinky pomlátili o těch pár kousků čabajkového? Setřela jsem krev ze země, krev z linky, vydezinfikovala Missivou a šla se kouknout na to ucho. Přestal okapávat, nechávám to bejt, protože po ruce nemám ani rakytník, ani teatree, ani full-oxy. Musí se vykurýrovat sám, stačí ho nechat v klidu.

Přesto jsem na fotku zachytila Sametku, který se uvelebil na svém oblíbeném místě, ale kapku se nemůže poskládat. Už přerůstá, kluk jeden ušatej.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7.2.pátek - ráno štědře dopřávám Matesovi, přidávám všem kočkám maso z konzervy. Kočky žerou, něco nechají, Mates to všechno dojíždí. Počkej, Matesi, ty budeš blejt! pohrozím mu.

Večer přijdu z práce a taky že jo. Paráda. Zase mám co uklízet, a příště, příště budou jíst dietně, a pěkně po částech. Já jim dám!

Celej den tak nějak prošustrován, přesto jsem vděčna za každého klienta. Jen by jich mohlo být dvakrát tolik.

Před odchodem z práce jsem ještě fotila dceru kolegyně, mladou maturantku B., která šla na maturiťák a takhle se vyšvihla...

8.2. sobota - skočím do obchodu, neplánovaně pár vaniláčů a prdopečů, plánovaně kefír a kysanou smetanu. Neplánovaně chleba a mrkev s hráškem. Venku mlha mlžná, beru foťák a razím do zahrad. Blátivou, blátivou cestou dál nechceš jít, skuhrám si při chůzi vyježděnou rozblácenou cestách, a hned přidávám Mokro v botách (píseň v notách). Blbý boty, nehodící se do mokra, už tak na zahrádku a za sucha.

Fotím pár výcvaků.

Co budu vařit? Včera jsem koupila kapustu. Megahlávku. Spařuji listy a pak vařím kapustovou polévku. Jednoduchá, kapusta, brambory, cibule, sůl, pepř, muškátový květ, nové koření, na zavaření hrst krupice a trochu mléka. A na závěr jedno vajíčko na zaklechtnutí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

9.2. neděle, havaj, veget, obídek - kapustová polévka, sekaná v kapustě a brambory, príma pudingová miska s letním ovocem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

10.2. dnes doma. Nic moc, hlavně brouzdám po starých Tématech týdne a zjišťuju, kolik povídek a povídání (dobrých) je od té doby smazáno. Škoda!

(toto mi vylítne, když zmizí odkaz. Na ukázku, které že povídky už nejsou. Bylo jich víc, daleko víc.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Aforismus týdne:

Mnozí mají dobrý příjem jen v televizních přijímačích.

Dobré příjmy nejen v televizních přijímačích!

(gifík stažen z netu)