Taky se vám tak skvěle dýchá? Je to senzace. Chladno nemám vůbec
ráda, ale tentokrát jsem je přivítala téměř s otevřenou náručí... ani
včerejší bouřka mi nevadila, možná proto, že nebyla tak dramatická jako v
jiných místech. Do našich končin tyto přírodní živly přichází asi už
unavené a vybouřené, takže žádné záplavy ani odnesené střechy.
Tentokrát...
Krásné
ochlazení, i kytky ožily a země vydechla. Obloha je trochu zamračená a
pofukuje studenší větřík, ale je to fajn. Poprvé po třech týdnech
vypnutý větrák, a já přemýšlím o možnosti vzít si dlouhé kalhoty místo
kraťasů...
A místo zmrzlinového šerbetu si můžu
vychutnat horké capuccino... Je sobota, týden utekl jako voda. V
televizi pár filmů (výborný film Okno z ložnice, znovu časem prověřený
Tanec s vlky - tady mě překvapila verze, ve které dávali originální řeč
indiánů s titulky - vzpomínám na první verzi vysílanou v televizi, kdy
všechno předabovali do češtiny, hurá, blbej divák se nemusí otravovat s
titulky, co z toho že film působí chvílemi zmateně.)
Znovu
jsem se pobavila s Dobou ledovou, která působila v třicetustupňových
vedrech jako příjemné osvěžení, ČT dvojka se blýskla s filmem
Persepolis, podle iránského komiksu! z života íránské puberťačky
Marjane, znovu se nechala unést písničkami Beatles v zajímavém
písničkovém filmu - snad muzikálu? - Napříč vesmírem. Do toho romantická
Láska podle předlohy o nadšení (nebo posedlosti?) Jane Austenovou,
smutný příběh dvou lidí, kteří to mají spočítané - Griffin a Phoenix, a
jedna roztomilá pohádka o vojákovi a císaři, který chodil rád v
přestrojení mezi obyčejný lid - Císař a tambor.
Do
toho přečtená knížka Darren Shan a madame Okta a rozečtená Síla meče od
Wilbura Smithe. Zbytek času prohopkaných kolem toho malého ptačího
otesánka.
V minulém článku jsem dala fotečky barevné, oslnivé, pestré a letní.
Dnes
dám ty samé fotky, ale původní. Neupravené, takové jaké jsou ve
skutečnosti... Tady je vidět, že s grafickými prográmky (i těmi
jednoduššími) se dá fotka upravit téměř do jiné podoby.
Žádné komentáře:
Okomentovat