Chtěla bych ti být vděčná
za to že dýchám
nádech výdech
chtěla bych ti být vděčná
za to že očima vnímám všechny barvy světa
Sedm barev duhy a nespočet jejích odstínů
Černou a bílou
Chtěla bych ti být vděčná
za to, že slyším
vzdálený zvuk motoru,
štěkot neurotického psa
mňoukání rozmazlené kočky
plechovou hudbu z rozhlasu
a vymazlenou hudbu ze sluchátek.
Chtěla bych ti být vděčná
za hořkost kyselost
za sladkost
za tisíce chutí
pistáciovou zmrzlinu
pralinky a slané mandle
fernetovou hořkost
melounové opojení.
Chtěla bych ti být vděčná
za sametové pohlazení
ledový dotyk hedvábí
měkkost mohérové vlny
jemnost peříčka
tvrdost oblázků
hrubou strukturu stromové kůry
a plyšové zachumlání.
A taky za vůně růží a fialek
omamnou vůni jasmínových květů
Ale taky citronů a jablek
grilované ryby
koření všední i nevšední
(badyán skořice hřebíček)
vůně čerstvě upečeného chleba
vůně vody léta a jehličí
Chtěla bych ti být vděčná
za to že
vidím
slyším
chutnám
čichám
dotýkám se
A někdy jsem nevděčnej spratek
plný bolesti
a je mi všechno fuk.
Ale přesto
víš
dík.
I když... dnes si tím nejsem jista.
Žádné komentáře:
Okomentovat