Nejkrásnější skladby nejúžasnějšího skladatele. Hvězdné, fantazijní a snové...
Představovat
Vangelise je snad jako představovat slunce. Nebo modrou oblohu. Paví
peří. Egyptské pyramidy. Skupinu Beatles nebo šampaňské...
Hudební mág s krásným andělským jménem Vangelis se vlastně jmenuje Evangelos Odyssey Papathanassiou a pochází z Řecka...
Rodák
z řeckého města Valosu už po ukončení školy založil se svými přáteli
hudební skupinu Formynx a to byl start jeho oslnivé dráhy...
Pokračoval
komponováním vážné hudby v Paříži, spoluprací s Demisem Roussosem a
Loukasem Siderasem, skládání soundtraků k přírodovědným filmům režiséra
Frederia Rossifa...
Je autorem mnoha alb - například Albedo, Spiral, China a další.
Dalším
krokem je spolupráce s Jonem Andersonem ze skupiny Yes, spolu vydali
tři desky, poté Vangelis pokračuje samostatně - vznikají další sólová
alba, například mystická hudba Mask složená na motivy aztéckých a
mayských kultur. V dalším známém albu Voices experimentuje s lidskými
hlasy, album Oceanic obsahuje zase mnoho zvuků moře - šum vln a příboje.
Poslední známé album El Greco obsahuje řeckou operní hudbu.
Mimo
vlastní alba je Vangelis autorem mnoha filmových soundtracků. Určitě
známý je soundtrack k filmu Chariots Of Fire (Oscar v roce 1981).
Vangelisovu hudbu poznáte i ve filmech Missing, Antartica, Bounty,
Bitter Moon nebo Blade Runner.
Jeden z nejznámějších a nejúchvatnějších soundtracků patří k filmu 1492 - Dobytí ráje.
(Stručný výtah jeho životopisu - inspirace zde: Vangelis.musichall )
Alpha - vesmír, hvězdy, slunce
1492 - Dobytí ráje
Magická hudba Blade Runner
..Teď zavři oči. Vidíš nebe nad sebou?
Vidíš tu hvězdnou oblohu? Je poseta tisíci briliantů. A měsíc jak
stříbrný šperk zdobí její čelo... Je ticho. I ptáci dozpívali a spánkem
se těší do nového rána. Nevěříš? Zavři oči, miláčku. Krev ti buší do
spánků, neklidná a bouřlivá, a v jejím rytmu prýští hudba jak zpěv
rajských fontán, rajských fontán v rajských zahradách... Mlžný opar rána
zvolna stoupá nad koruny stromů. Les je orosen a v každé kapce spatříš
kapku vody živé.
Zavři oči a nech se
vést, svou cestu si zvol. Zavři oči a přejdeš přes propast k pramenům
svého dětství, ztracených snů. A dávné lásky laskavě pokynou, popřejí
hodně štěstí, miluji tě. Trhám sítě pavučin, jež tě opřádají, a nabírám
vodu do džbánu, z něj můžeš pít... Hle, na dně hlubokém rubínové srdce,
šarlatový květ.
Marně natahuješ ruce,
je hluboko, přehluboko... Láska má ti dává křídla, když ne dolů, tak
vzhůru se dej, k vzdáleným vrcholkům hor se podívej, poznej moudrost
tibetských mnichů a vrať se, jak se vrací vlaštovky....
Možná
potkáš jednorožce, možná potkáš anděla. A svět fantazií ožije nejen v
tvých představách, a svět fantazie se stane skutečným...
(Tento text je vlastně báseň. Šuplíková)
Žádné komentáře:
Okomentovat