pátek 20. srpna 2010

Čtete komentáře ostatních?

20.8.2020

Před několika dny jsem napsala komentář, ve kterém jsem se ptala na jistou věc.
Bylo mi zodpovězeno s poznámkou, že odpověď už zazněla v předchozích komentářích... Přiznám se, že tentokrát jsem je nečetla. Přelítla jsem očima článek, viděla nějaké fotky a pak jsem švihala rovnou dolů na textovku...

Ale většinou čtu všechno. Článek i reakce na něj. Totiž - v komentářích se projevují názory lidí, kteří se k článku vyjadřují. A někdy velmi zajímavé reakce. Někteří jedinci nevnímají, že je napsán článek a jdou rovnou na věc. Hlásneš mi, plsky? To je nejčastější hláška, která by měla automaticky padnout do spamu. Někteří se přemůžou a napíšou aspoň frázi typu Máš hezu blog. Pak jsou další, kteří se ještě víc přemůžou a připíšou několik vět. Většinou i s omluvou, že píšou reklamu.
Této třetí skupině jsem i ochotna kliknout na web, který uvádějí a požadovaný hlásek jim dát...

Pak jsou komentáře, které jdou mimo článek, ale ve kterém odpovídají na jiný dotaz v jiném článku. Je to vlastně trochu výměna informací.

A nakonec jsou úplně nejlepší komentáře. To jsou úvahy a názory k článku. Vážné i nevážné, vtipné, krátké, dlouhé.
Naštěstí chodím na blogy, kde tyto komentáře vedou v naprosté většině. Tam, kde si jiní zoufají nad komenty typu Hlásneš mi?, nalézám odezvy a reakce přímo k věci. Tedy k článku.
Vylepšeným bonusem v těchto komentářích je odezva samotného autora. Odpovídá na otázky, vyjadřuje se k jednotlivým názorům. Tady už nastává mírný posuv - a z komentářů se stává dialog.

Takže - ano, čtu komentáře ostatních. A občas k nim připíšu svůj.


Žádné komentáře:

Okomentovat