Bylo
mi zodpovězeno s poznámkou, že odpověď už zazněla v předchozích
komentářích... Přiznám se, že tentokrát jsem je nečetla. Přelítla jsem
očima článek, viděla nějaké fotky a pak jsem švihala rovnou dolů na
textovku...
Ale většinou čtu všechno. Článek i
reakce na něj. Totiž - v komentářích se projevují názory lidí, kteří se k
článku vyjadřují. A někdy velmi zajímavé reakce. Někteří jedinci
nevnímají, že je napsán článek a jdou rovnou na věc. Hlásneš mi, plsky?
To je nejčastější hláška, která by měla automaticky padnout do spamu.
Někteří se přemůžou a napíšou aspoň frázi typu Máš hezu blog. Pak jsou
další, kteří se ještě víc přemůžou a připíšou několik vět. Většinou i s
omluvou, že píšou reklamu.
Této třetí skupině jsem i ochotna kliknout na web, který uvádějí a požadovaný hlásek jim dát...
Pak
jsou komentáře, které jdou mimo článek, ale ve kterém odpovídají na
jiný dotaz v jiném článku. Je to vlastně trochu výměna informací.
A nakonec jsou úplně nejlepší komentáře. To jsou úvahy a názory k článku. Vážné i nevážné, vtipné, krátké, dlouhé.
Naštěstí
chodím na blogy, kde tyto komentáře vedou v naprosté většině. Tam, kde
si jiní zoufají nad komenty typu Hlásneš mi?, nalézám odezvy a reakce
přímo k věci. Tedy k článku.
Vylepšeným bonusem v těchto
komentářích je odezva samotného autora. Odpovídá na otázky, vyjadřuje se
k jednotlivým názorům. Tady už nastává mírný posuv - a z komentářů se
stává dialog.
Takže - ano, čtu komentáře ostatních. A občas k nim připíšu svůj.
Žádné komentáře:
Okomentovat