Znám pár lidí, kterým závidím upřímně a některým lidem závidím
závistivě a pak jsou lidi, kterým závidím upřímně a zlostně, protože se
chlubí a užívají věcí, kterých nedosáhli zaslouženě.
Jsou
lidi, kteří snad ani nedělají chyby. Kteří ví, kdy se správně usmát, kde
se objevit v pravý čas a jak navazovat kontakty. Jsou lidé, kteří umí v
životě chodit a získávají, aniž by ztráceli.
Neztrácí
tak trochu sami sebe? Mají se materiálně velmi dobře. Užívají si
dovolených. Kupují nová auta a desítky nemovitostí. Otvírají nová konta a
mají své daňové poradce. Dělají i oni chyby? Věřím, že ano, ale dokážou
své chyby chytře zamaskovat, nebo přehodit na jiné. Není to statečné
ani záviděníhodné... přesto jim někdy závidím tu lehkost, s jakou se
zbavují odpovědnosti. Ale chtěla bych s nimi měnit?
No,
po pravdě - líbilo by se mi mít pěkný dům. Který by uklízel někdo
jiný... Líbilo by se mi mít velkou zahradu (o kterou by se staral někdo
jiný). Taky by se mi líbilo cestovat po světě, bez starostí, pořizovat
si věci, jaké chci... Ale ne za každou cenu.
Takže
- asi ne. Mám svůj život a žiju ho, jak nejlíp dokážu. Dělám svoje
chyby a občas se mi něco povede. Některé chyby jsou směšné, jiné už
vážnější. Doplácím na své chyby. A někdy se snažím být alibistka,
svalovat svou chybu na jiného, na špatné pochopení, špatnou konstelaci
hvězd, na náhodu a nedorozumění.
Jsou ale
chvilky, kdy musím svou chybu přiznat, přijmout, a pokud možno vyřešit.
To je mi pak těžko a závidím právě těm lidem, kteří se netrápí s žádným
svědomím a s žádnými výčitkami. A jsem ráda, že existují chyby, které
jdou nějak napravit. Nebo nenapáchají tolik škody. Které se dají vyřešit
nebo přejít.
A přestože upřímně a zlostně
závidím těm, kteří mají majetky a nejsou finančně závislí, rozhodně
bych nedokázala být šťastná z věcí, které bych si pořídila za cenu
utrpení někoho druhého. Nedokázala bych s klidným svědomím okrást
člověka. Nechápu, jak někdo může fingovat silniční nehodu a potom ujet s
autem, když řidič auta jde na pomoc zraněnému. Nedokázala bych
zaměstnávat lidi za minimální mzdu, pokud by podnik dobře prosperoval.
Nedokázala bych zneužít informací o někom blízkém (i neblízkém). A
dokonce ani největšímu nepříteli bych nedokázala skutečně a trvale
ublížit. (Doprkýnka, ale zas taková světice nejsem... tak jo. Svému
nepříteli bych trošku ublížit dokázala. Trošku dost. Ale ne trvale.)
Žádné komentáře:
Okomentovat