neděle 20. listopadu 2011

Zavaleni smogem a depresemi

20.11.2011

Smogová vlna už došla až k nám.

Slunečno se letos drželo extrémně dlouho (a vůbec jsem se kvůli tomu nezlobila), ale když jsem před pár dny četla první stýskání lidiček z Čech, že se kolem valí mlhy, přes které není na dva metry vidět, řekla jsem si - do tří dnů je to i u nás.

 
A má prorocká slova se splnila.
(Jen se často ptám - proč se splní to, po čem je jinak prd?)
Zajímavostí je, že pátek byl zřejmě nějaký kritický den.
Já trpěla splínem neuvěřitelného rozměru a měla pocit, že po všeckém je hovno, enem po včelách med.
(To není z mé hlavy, to je citace z knihy Slovácko sa súdí - nebo nesúdí...)
Několikrát jsem se málem utopila v slzách a padal na mě celý svět. Nic se mi nechtělo a dokopala jsem se jen k tomu, sednout k blogu a odpovědět na pár komentářů a navštívit několik blogerů. S těmi návštěvami jsem si všimla, že tento odporný ubíjející pocit nemám sama. Bez důvodu, jen tak, včera mělo podobný pocit více lidiček. Smutno, splín a deprese... nebo něco, co se depresi podobá.
Dnes je to trochu lepší a já si tak říkám - možná je to z počasí.
A taky možná je to z neustálého vyhrožování ze stran médií - bude se zdražovat, bude se zdražovat, bude se zdražovat. Ona ta vize neradostné budoucnosti nálady nepřidá.

Možná, že by lidi tolik nedeprimovalo, že se bude zdražovat, kdyby se nezdražovalo už v průběhu roku. A všechny ty výrobky, které se zdražovaly v průběhu roku, se ještě jednou zdraží po novém roce. Takže místo slibovaného zdražení o dvacet procent se dočkáme konečného zdražení o padesát procent?
Nechci na to myslet. Už toho mám vážně dost... A i když bych mohla řvát na obrazovku nebo na internet, ten mi stejně neodpoví. A ten, kdo by mi odpovět měl, mě neslyší...
A do toho ten smog.

Rozhodla jsem se proto zatočit s depresí, aspoň pro dnešní den.
Rozsvítila jsem několik čajovek a přikápla olejíček - Zelený čaj. Fantastický!
Chystám se popít kávičku černou s kouskem pišingru.
Protože černou kávu mám ráda, černou náladu nikolivěk...
Jenže, paradoxně, ani ta světýlka mámivá moc nepomáhají. Házejí mě spíš do rybníku nostalgie. Asi je lepší rozsvítit všechna světla v domě, ale to zas žere proud...
Dnes to asi lepší nebude.

A tak na zlepšení nálady sem přidám pár fotovtipů, sice trochu černý humor, ale snad někoho potěší...
I když...










Žádné komentáře:

Okomentovat