Včera byl docela náročný den - měla jsem objednaného
veterináře na uspání pejska. Ládujíc se od rána prášky na uklidnění,
doplnila jsem navečer několika fernety. (Veterinář měl totiž přijet až
večer).
Ta šílená kombinace prášků a alkoholu mi naprosto nic neudělala, adrenalin byl asi tak rozpumpovaný, že to zvládl ... Ne, nejsem alkoholinka, a prášky si taky normálně neberu - a rozhodně tuto kombinaci nedoporučuji - ale tato situace (utracení pejska) mě psychicky hrozně odrovnávala. Kdybych to měla popsat líp, nejraději bych utekla... ale to se nedá. Pejsek byl navíc včera v mimořádné pohodě, až jsem si říkala kruci, nespěchám moc?
Ta šílená kombinace prášků a alkoholu mi naprosto nic neudělala, adrenalin byl asi tak rozpumpovaný, že to zvládl ... Ne, nejsem alkoholinka, a prášky si taky normálně neberu - a rozhodně tuto kombinaci nedoporučuji - ale tato situace (utracení pejska) mě psychicky hrozně odrovnávala. Kdybych to měla popsat líp, nejraději bych utekla... ale to se nedá. Pejsek byl navíc včera v mimořádné pohodě, až jsem si říkala kruci, nespěchám moc?
(Pro
vysvětlenou, pejsek už má asi na patnáctý rok, takže je starý a nemocný a
občas špatně chodí a občas taky chodí dobře. Baštit mu chutná... takže
těžké rozhodování.)
Takže jsem se užírala celý večer v očekávání příchodu veterináře a v duchu si přála tu hodinu přeskočit...
A co se stalo?
Ten veterinář nepřijel!
Žádné komentáře:
Okomentovat