středa 19. května 2010

Záhada bílé kočky pokračuje

19.5.2010

Po včerejším odbočení (ani se nedalo) se chci ještě vrátit k záhadné bílé kočičce, která se objevuje a mizí jako fantom...
Včerejší den se ji podařilo zachytit - pohotová paní trafikantka ji odčíhala, chytila a přinesla k nám. (Den předtím jsme se o té kočce bavili, takže slíbila, že pokud ji chytí, dá mi vědět. Udělala víc, rovnou micinku přinesla.)

Převzala jsem od ní kočičku, vzala ji domů a hned jí dala něco na zub. Kupodivu, nevrhla se na granulky ani na maso z konzervy jako divá, ale v klidu začala baštu pořádat...

O bílé kočičce jsem zjistila rychle tři věci: ještě nebyla tak vyhladovělá. Vypadala celkem dobře, i když trochu mokře (bodejť ne, když pršelo)
Byla šíleně krotká. Vůbec se nebála, necukala sebou, nechala se klidně chovat, a uměla se vymazlovat. Takže to vypadá, že byla v rodině, která ji docela hýčkala...
Bodík tři? Asi nedávno měla koťata... A koťata možná někde ještě jsou.

Takže se objevily další otázky - pokud byla taková pohodová a přítulná, proč ji někdo vyhodil? Vyhodil ji proto že se čekala s koťaty?
Nebo ji vůbec nikdo nevyhodil a ona jen prostě volně pobíhá po okolí a adoptuje si další lidi, kteří by ji nakrmili, případně se postarali o potomstvo?

Napapkaná micinka si hověla doma na lavici, odpočívala a výhružně povrčívala na naše domácí mourinky, které si ji přišly "očichat". Takže fajn, bránit se umí, řekla jsem si a další starost mi odpadla...  Po několika hodinách se však situace změnila... když jsem ji vynesla na dvůr (v domě začala pobíhat a hledat nějaké kouty), čekala jsem jestli se vyvenčne a že ji vezmu znovu dovnitř... micinka mě však překvapila, po chvíli šmejdění a hledání našla otvor ve zdi, kudy chodí naše kočky  - a frnkla!

No, nechala jsem ji... jestli má někde koťata, patrně šla za nimi. Nebo si vyzkoušela, že se ve světě neztratí a vždycky se najde někdo, kdo se jí ujme? V každém případě, ví, kam se může vrátit...

Takže - uvidím.

A zdálo by se mi to jako sen, kdyby se mi nepodařilo rychle kočičku vyfotit.

Klídek, pohoda...


















Asi tři vteřiny před tím, než se prosmykla ven...



1 komentář:

  1. Kočky jsou dojemné, jsou tak nenáročné a tiché a přitom mají kolikrát tak těžký život, jsi hodná, že jsi ji nakrmila a dala jí tu chvilku pohody, snad to s ní dobře dopadlo.

    OdpovědětVymazat