Už odmala se mnou šili všichni čerti a při hudbě jsem tancovala se
sukýnkou v hrstích... Zpívala všechny možný písničky, včetně lidovek...
Po pobytech na táborech jsem zařazovala táborové cajdáky typu Na břehu
Niagary, Bělouš, Hoho watanay, Povodeň...
S postupem času jsem objevovala nové styly a nové písničky.
Neznala jsem a poznávala jsem: Karla Kryla, Dášu Voňkovou-Andrtovou, Nezmary a Plíhala, Jarka Nohavicu.
Folkové
písničkáře a skupiny, country a trampský styl. Nerez a Zuzanu
Navarrovou. Brontosaury a Spirituál Kvintet. Hořkosmutného Wabiho Daňka.
Rozverného Samsona Lenka, hravé Hop Trop i lehce ironického Pavla
Dobeše.
Znovuobjevovala jsem skupinu Zelenáči a Plavci (dříve
Greenhorns a Rangers). Nahrávala jsem si písničky z desek a z rádia,
zpívali jsme je u ohně.
Markytánku, Jarní tání, Dál šíny
zvoní, Jdem zpátky do lesů. Jesseho Jamese, Fordku, Babičku Mary. Zlaté
údolí nebo Velrybářskou výpravu od Pacifiku. Sentimentální i
nesentimentální skladby bratří Ryvolů.
Neznala
jsem a poznávala: Ofru Hazzu, Vangelise a jeho úžasné skladby,
elektronické variace Jarreho a zajímavé hudební variace Mika Oldfielda.
Neznala jsem a poznávala: něžnou Enyu, mystické Clannad, legendární Loreenu McKennitt.
Znala jsem z doslechu a dosazovala jenom jména k písničkám. Roling Stones, Led Zeppelin, Black Sabbath, Beatles.
A
když jsem si myslela, že už mě nic nového nepřekvapí, našla jsem nové
objevy. Hans Zimmer, James Horner, John Barry. Angel Voices, Sarah
Brightman, Josh Groban, Andre Rieu.
Spirituál Kvintet, Hradišťan, Asonance.
Hudba
mě překvapuje celý život a neustále objevuji nové kousky. Hudbu
pouštím, když jsem naštvaná. Když jsem smutná. Když uklízím. S hučením
vysavače vyzpěvuji Nejdelší vlak nebo Dva havrany... při vánočním pečení
cukroví zpívám Harfu, Čas rozchodů, Něco o lásce.
V létě, v
největších vedrech, Sním o vánocích bílých a vidím Hvězdu na vrbě. Stín
katedrál mi zní v posledních dnech... spojeno s odchodem Petra Muka.
Vidím
hudbu v barvách a obrazech. Čtu knihu a představuji si ji zfilmovanou.
Slova převádím do obrazů a doprovázím hudbou, jedno s druhým propojené.
Hudba má barvu. Hlas má barvu a světlo a vůni. Některé písně mi zní
letně, jiné deštivě, některé mají barvu bahna, některé srší granátovou
barvou energie. Jiné jsou obaleny sférou zelně, s mlžným nádechem...
A
mezi tím žiju v realitě. Hnusné, beznadějné, upachtěné, plné korupčních
skandálů, zoufalých prognóz a slibů, že bude hůř. Žiju v realitě, kde
nevím jestli zítra budu mít práci a za tři měsíce můžu řešit mezi volbou
zaplatit inkaso nebo zaplatit jídlo...
Hudba
je má droga. Zlepšuje život, dělá ho snesitelnějším, přináší klid, nebo
radost, nebo energii. Přináší i nostalgii, vzpomínky - nebo kouzlo nově
objeveného.
Žádné komentáře:
Okomentovat