neděle 30. května 2010

Hudba je má droga

30.5.2010 (téma týdne)

Už odmala se mnou šili všichni čerti a při hudbě jsem tancovala se sukýnkou v hrstích... Zpívala všechny možný písničky, včetně lidovek... Po pobytech na táborech jsem zařazovala táborové cajdáky typu Na břehu Niagary, Bělouš, Hoho watanay, Povodeň...

Písničky jsem si psala do sešitů a učila se je zpaměti. Bez not a podle toho, jak jsem je slyšela.

S postupem času jsem objevovala nové styly a nové písničky.
Neznala jsem a poznávala jsem: Karla Kryla, Dášu Voňkovou-Andrtovou, Nezmary a Plíhala, Jarka Nohavicu.
Folkové písničkáře a skupiny, country a trampský styl. Nerez a Zuzanu Navarrovou. Brontosaury a Spirituál Kvintet. Hořkosmutného Wabiho Daňka. Rozverného Samsona Lenka, hravé Hop Trop i lehce ironického Pavla Dobeše.
Znovuobjevovala jsem skupinu Zelenáči a Plavci (dříve Greenhorns a Rangers). Nahrávala jsem si písničky z desek a z rádia, zpívali jsme je u ohně.
Markytánku, Jarní tání, Dál šíny zvoní, Jdem zpátky do lesů. Jesseho Jamese, Fordku, Babičku Mary. Zlaté údolí nebo Velrybářskou výpravu od Pacifiku. Sentimentální i nesentimentální skladby bratří Ryvolů.

Neznala jsem a poznávala: Ofru Hazzu, Vangelise a jeho úžasné skladby, elektronické variace Jarreho a zajímavé hudební variace Mika Oldfielda.
Neznala jsem a poznávala: něžnou Enyu, mystické Clannad, legendární Loreenu McKennitt.

Znala jsem z doslechu a dosazovala jenom jména k písničkám. Roling Stones, Led Zeppelin, Black Sabbath, Beatles.

A když jsem si myslela, že už mě nic nového nepřekvapí, našla jsem nové objevy. Hans Zimmer, James Horner, John Barry. Angel Voices, Sarah Brightman, Josh Groban, Andre Rieu.
Spirituál Kvintet, Hradišťan, Asonance.

Hudba mě překvapuje celý život a neustále objevuji nové kousky. Hudbu pouštím, když jsem naštvaná. Když jsem smutná. Když uklízím. S hučením vysavače vyzpěvuji Nejdelší vlak nebo Dva havrany... při vánočním pečení cukroví zpívám Harfu, Čas rozchodů, Něco o lásce.
V létě, v největších vedrech, Sním o vánocích bílých a vidím Hvězdu na vrbě. Stín katedrál mi zní v posledních dnech... spojeno s odchodem Petra Muka.

Vidím hudbu v barvách a obrazech. Čtu knihu a představuji si ji zfilmovanou. Slova převádím do obrazů a doprovázím hudbou, jedno s druhým propojené. Hudba má barvu. Hlas má barvu a světlo a vůni. Některé písně mi zní letně, jiné deštivě, některé mají barvu bahna, některé srší granátovou barvou energie. Jiné jsou obaleny sférou zelně, s mlžným nádechem...

A mezi tím žiju v realitě. Hnusné, beznadějné, upachtěné, plné korupčních skandálů, zoufalých prognóz a slibů, že bude hůř. Žiju v realitě, kde nevím jestli zítra budu mít práci a za tři měsíce můžu řešit mezi volbou zaplatit inkaso nebo zaplatit jídlo...

Hudba je má droga. Zlepšuje život, dělá ho snesitelnějším, přináší klid, nebo radost, nebo energii. Přináší i nostalgii, vzpomínky - nebo kouzlo nově objeveného.


Žádné komentáře:

Okomentovat