Otvírám dveře, zavírám dveře, pomyslné dveře, skutečné dveře, fiktivní dveře, dveře do domu, dveře do duše... Dveře a zábrany?
Dveře
dělí vstup našich domovů od vnějšího světa. Dveře znamenají předěl mezi
soukromím a veřejností. Dveře uzavírají tajemství, izolují, separují.
Dveřmi se oddělujeme od sebe. Zavřít dveře do svého pokoje je znamení -
chci být sám.
A je jedno, jestli jsou dveře dřevěné, plastové, kované, skleněné, žíhané, světlé nebo tmavé... Jsou to dveře.
Každý
potřebuje být někdy sám, každý potřebuje svoje místo, kde může být sám
sebou, kde se cítí svobodný, volný, neomezený vnějším pozorováním
každého pohybu, každého gesta nebo každého slova. Za dveřmi svého pokoje
může zavládnout pohoda a starosti jsou na odchodu. Ale za dveřmi svého
pokoje také můžeme zůstat uvězněni spolu se svými problémy, starostmi a
depresemi. Za dveřmi našeho pokoje nikdo neuslyší pláč, nikdo neuvidí
smutek, nikdo nerozežene starosti...
Za dveřmi
našeho pokoje však nemusí být jen smutek. Můžeme tančit, točit se
bláznivě dokud neupadneme, malovat do vzduchu barvami svých snů,
poslouchat hudbu kterou milujeme, můžeme snít.
A
dveře můžeme otevřít a pozvat někoho dál. Otevřenými dveřmi vpustíme
dovnitř lidi, které máme rádi. Dveřmi vstupují do domu naši hosté,
přátelé, rodina. S těmito dveřmi otevíráme také dveře do naší duše a
snažíme, aby bylo příjemně a slunečno všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat