Našla jsem v šuplíku staré hlášky a
citace, které jsem kdysi kdesi odkudsi opsala, prostě proto, že se mi
líbily. Myslím, že stojí za zveřejnění...
Utrhla jsem květinu
a zvadla.
Chytila jsem motýla
a zemřel mi v dlani.
Pochopila jsem,
že krásy
se mohu dotknout pouze
srdcem.
OPTIMISMUS:
Vedle
cholery, lepry a hemeroidů je optimismus nejnebezpečnější duševní
chorobou. Lékaři jej často nazývají tzv.předsmrtným stavem, nebo lidově
poslední nemocí. Optimista, odvozeno od slova optika, čili opti-místa,
tj. člověk vidící jen místy, se časem díky své chorobě stává zcela
bezelstným, až tupým tvorem,který rychle hyne s úsměvem na rtech.
V tomto tak nízce smýšlejícím světě je člověk buď něčí manželkou nebo
něčí kurvou - anebo na nejrychlejší cestě stát se jedním či druhým.
Jestliže člověk do jedné z těchto kategorií nezapadne, pak se mu snaží
všichni namluvit, že s ním není něco v pořádku.
(Svět podle Garpa, John Irving)
Když pán vstoupil do domu tohoto
a spatřil mzdu služebníků svých,
dal hlavu do dlaní a hořce zaplakal.
(Pozn. - tento citát jsme pověsili jednou na dveře kanclu a šéfovi se to zle nelíbilo...)
Za všechno může nedostatečná obrana Zimního paláce.
(Výrok jednoho z mých bývalých kamarádů, zvaného Inťa.)
Štve
mě, jak nás - především ze strany komerčních televizí - válcuje názor,
že to, co se líbí většně, je apriorně dobré. Ale podle téhle logiky by
byl v pořádku i Adolf Hitler, protože i jeho přece volila většina...
(Štefan Uhríl, Lidové Noviny)
Žádné komentáře:
Okomentovat