Ano,
padla na mě příšerná neochota cokoliv dělat, ba přímo myslet. Málokdy
se cítím tak vyšťavená, že nechci ani přemýšlet, a svědčí to zřejmě o
jednom - mozek je totálně přetížen.
Mozek už nechce
organizovat, nechce si představovat a nechce fungovat. Chce si dát
šlofíka a když už nemůže s tělem komunikovat normálně, zkusí to
nenormálně.
Tedy, vypne.
A
nebohý vlastník těla a mozku marně přemýšlí, proč tupě hledí do
obrazovky - do papíru - na balík mouky - nebo okna. Vlastně ani
nepřemýšlí, proč tupě hledí - prostě jenom tupě hledí. A mozkové buňky
si zatím dávají dvacet, povalují se v mozkových křesílkách a dávají si
havaj na divanech.
Totální reset... s tímto slovem přišla jedna z blogerek jménem Alisa.
Totální reset, ten název se mi líbí, a myslím že ho zařadím do slovníku.
Zvýšenou
únavu a neschopnost psát častěji, jsem zaznamenala u více blogů.
Nedávno si na to postěžovalo Alfacentaurské stvoření a mnoho komentářů s
tím postesknutím souhlasilo.
Nemyslím si, že moje návštěvnost
výrazně poklesla, není to tak špatné, jen se mi neobjevují v
komentářích lidičky, kteří se objevovali.
Může to znamenat dvě
věci - buď jsou moje texty nudné a nicneříkající, tedy nevyvolávající
ani nějaký komentář, nebo jsou prostě unaveni psát jakoukoliv myšlenku k
textu. Nebo jsou natolik vytíženi, že ani nechodí na blogy.
Je prostě okurková sezóna. S tímto slovem přišla v minulém článku přišla Ježura.
Co
je okurková sezóna, už dávno víme. Prostě letní období, doba prázdnin,
dovolených, odpočinků, doba, kdy se dělá všechno možné, někdo se fláká u
vody, někdo zavařuje třešně a vyrábí jahodové marmelády, další bílí
ploty nebo pletou košíky. Případně jezdí na koni, na kole, na
kolečkových bruslích nebo na kanoích.
Kanoe není špatná verze, pokud neskončí pod jezem. Bez majitele.
Paradoxní je, že okurková sezóna nastala už v červnu!
Svědčí to o něčem?
Třeba o tom, že se posunuje léto?
Už
několik roků zpět mi připadá, že jaro nám nějak vyprchává a z jara se
skáče hned do léta. A že pravé léto, parné léto, rozpálené sluneční léto
s modrou oblohou a bílými ukázkovými beránky, nastává už v květnu a
končí v červnu.
A červenec a srpen? Co prázdniny? chce se zvolat rozhořčeným milovníkům letních radovánek.
Jo...
červenec a srpen. Nojo, jsou prázdniny. Ale připadá mi to, že se
příroda připravuje na podzim. Jako by vyplnila období jara, ale naruby.
A přichází též nový, dosud nezařazený pojem - letní únava. S tímto názvem přišla zase Janah.
Jarní
únavu známe buď z vyprávění nebo na vlastní kůži - je to pochopitelná
reakce vyčerpaného organismu, kterému dlouho chybělo slunce a vitamíny.
Ale
letní únava? Kde ta se bere? Slunce nám rozhodně nechybí a první
vitamíny už taky získáváme. Přesto, zdá se, že posedla spoustu lidí...
Ale slyšela jsem zajímavý názor, je to prý bramborama! (Názor o
bramborách vyslovil v minulých komentářích Mirek Č).
Jedno
jsem při svém stěžujícím si článku zjistila - máme podobné myšlenky,
podobné problémy a občas i podobné cítění. A taky jsem zjistila, že
virtuální blogový svět je vlastně dost živý - lidičky na druhých
stranách počítačů sice osobně neznám, ale přináší sem své myšlenky a
myslím, že komentáře jsou vlastně malé rozhovory.
Přišel
čas zaklít letní únavu, tak ji tedy zaklínám: čumba bumba, rago pago,
huš huš, zmiz za nejbližší keř, nejbližší kámen, nejbližší krtčí hnízdo!
Ať tě ptáci odnesou, ryby s tebou odplavou a kočky ať tě uvrní! Letní
únavo, zmiz! Hugačaga, huga huga!
A končím se svým plácáním. Na stole mi voní káva a v mrazáku čeká čokoládový nanukáč.
Jdu resetnout mozek a vychutnávat zmrzlinovou mňamku...
Jako třešničku na dortě bych chtěla předvést dáreček od Beatricie ... - na mé poslední fotce provedla malé úpravy a díky ní ožila příroda. Voda se vlní a už z dálky působí osvěžujícně.
Děkuji, Beatricie!
(na fotce gif s fotkou vrby v rajhradě u řeky a rozpohybovanou vodou)
Žádné komentáře:
Okomentovat