Že nesnáší kompromisy. Že si stojí pevně za svým a drží se svých zásad.
Možná
to tak opravdu cítí. Třeba opravdu nerad lže a nesnáší lži. Třeba
opravdu oceňuje férové jednání a nesnáší podrazy. To ho šlechtí, sama
oceňuji férové jednání a nesnáším podrazy.
Ale i
upřímnost má více tváří. Co vlastně znamená taková upřímnost? Je to
jenom rovné a přímé jednání? Je to opravdu pravdomluvnost a férovost?
Není taková upřímnost do krajnosti dovedená bezcitnost a bezohlednost? O
upřímnosti by se dalo diskutovat... Protože, po pravdě, takový zásadový
človíček by těžko snášel, pokud by mu nějaká dobrá duše ze sousedství
upřímně sdělila, že viděla jeho manželku s cizím mužem (v cizím pokoji) -
totéž se dá samozřejmě obrátit a upřímně sdělit nemilou novinu o
manželovi, který se vinul k cizí a navíc mladší ženě.
V
tomto případě asi upřímnost není zrovna vítaná a může napáchat mnoho
škod. Jistě, ve vzácných případech může působit jako katalyzátor vztahu a
posunout věci dopředu...
Upřímnost je jedna z
tváří, kterou nosíme ve svých srdcích. Pokrytectví je druhá tvář, kterou
ukazujeme svému okolí. Pokrytectví jako faleš, jako úlisné pozlátko,
sladký lep. Druhá tvář, kterou v životě mnozí používáme. Pokrytectví je
dokonalá maska, a kdo nemá v sobě dostatek upřímnosti, svou masku, její
mimiku, ovládá velmi dobře. S pokrytectvím to dotáhne v životě daleko,
ulehčí život sobě, ukolíbá v příjemné rozpoložení své protivníky i své
blízké. Pokrytectví však skrývá i ostrou zbraň - podraz. A když ji uvede
v činnost, účinky podrazu mohou napáchat taky velkou škodu.
Existuje
však třetí tvář, kterou v sobě nosíme. Je to takt, ohleduplnost a
soucit. Je to kompromis mezi upřímností a pokrytectvím. S taktem lze
proplouvat životem tak, aby neodřel a nezranil ani nás, ani ty druhé.
Takt umožňuje žít život v pohodě. Třebas je i takt součástí určité
přetvářky, v tomto případě je to přetvářka možná, přetvářka povolená,
přetvářka usnadňující život mezi lidmi...
S
taktem přehlédneme, že kamarádka není zrovna vyspaná do růžova. Že
dědeček při jídle trochu bryndá, protože se mu třese ruka. Že se
kolegyně v práci neusmívá podle amerického vzoru, protože se právě
dozvěděla upřímně míněnou novinu o svém zanášejícím manžílkovi.
S
taktem se chováme ohleduplně k člověku, který je vážně nemocný nebo
zrovna ztratil své blízké. S taktem zatajujeme i některé nepříjemné
pravdy, které o něm víme - třeba takové, které jsem zmínila v úvodu.
Takt a ohleduplnost je třetí maska, kterou nosíme a užíváme ji docela
bezbolestně. Někdo mi jistě mohl namítnout, že neříkat pravdu je lhát.
Ale je vždy dobré nosit pouze masku upřímnosti a říkat vždy a všude jen
pravdu? I za cenu, že je zraňující? Komu pomůže a kdo ji unese? Takt a
ohleduplnost dělá život příjemnějším a snesitelným.
Sem s třetí tváří! Dvě tváře neexistují, je jich víc.
Obrázek můj, šuplíkový, mírně upravený...
Žádné komentáře:
Okomentovat