Už několikátý den (nebo snad týden?) se ve mně odehrává cosi, co jsem dlouho nezaznamenala.
Totální prázdno.
Slunce mi asi vypaluje mozek. Nebo je to prostě souhra okolností?
Celkově
na blog není tolik času. Je jaroléto, kytky na zahrádce (i když u nás
spíš minizahrádce) řvou o vodu, plevel zase dobývá nová stanoviště a
drze se na mě šklebí a já si říkám - vyplít, nevyplít?
Občas
se namíchnu a kopnu do té hlíny promíchané s kamínky a motyka úpí a
skřípe. Smiluju se nad ní a okopu to jen nahrubo. Moje minizahrádka by
asi neaspirovala do soutěže Zahrada roku... spíš bych byla zralá na
Zlatou malinu, nebo možná cenu Bodlák roku.
Už
třetí rok po sobě se chystám vymalovat si pokoj. Ale když si představím
to stěhování nábytku, vyskládávání knížek, cédéček a dévédéček,
podlamujou se mi kolena a nadšené malířské myšlenky se zbaběle klidí zas
do mozkových komůrek, kde se potupně zamknou na tři západy a klíč
schovají na nepřístupné místo.
Kupodivu, stěhování šatstva je nejmenší problém.
Jsem tak utahaná, že se mi ani do kina nechce!
A zatímco klapu tato písmenka a pomalu skládám slova, přepadá mě únava a nevím,jestli vůbec článek uložím.
To je hotovo.
Stejně tak hotovo je, že když jsem před chvílí chtěla napsat článek (jiný!), nemohla jsem ani vymyslet nadpis.
A připadala si totálně vypatlaná a tupá jak balvan. Místo mozku vatu a myšlenky a nápady jsou tou vatou omotané.
Začínám zívat... Dobré znamení.
Prý se tím okysličuje mozek...
Ale
aby to nebyla taková nuda, přidala jsem dnes minianketku. Kdo chce,
nechť si ťukne odpověď, která mu vyhovuje. Jestli má nějakou jinou,
nechť se o ni podělí v komentáři...
Přeji hezký líný večer!
Žádné komentáře:
Okomentovat