Já jsem to zjistila nejednou.
Dokonce
se mi stává, že si uvařit kávu a skončím v koupelně s kartáčkem na zuby
a zubní pastou. Nebo si jdu uvařit kávu a najednou skládám trička.
Taky si jdu pro změnu uvařit kávu a vezmu konvičku a zalívám kvítka.
A
to ještě nemluvím o malých nástrahách a nečekaných událostech, které mi
připravují naše kočičí smečka (v normálních rodinách se o to postarají
děti). Kdy musím uklízet - rozsypané granule, vylité mléko, vytahané
papíry od salámu, převrácený a vysypaný koš na odpadky, převrácenou a
vylitou konvičku na zalívání kytek, protože kočky pijí vodu zásadně z ní
a vodu nalitou v misce nechají bez povšimnutí, pokud ji nedoliju
mlíkem.
A když si náhodou nevšimnou odpadkového koše, může se
stát, že se na zemi válí shozený květináč, samozřejmě kytka, hlína a
květináč jsou oddělené.
Nemluvě o skleněném popelníku, který byl nahoře na skříni, kam ty potvory v životě neskákaly (neměly proč).
A naposled zrcadlo, rozsypaná krabice s mamčinými léky a převržený kelímek se šlehačkou. Otevřený.
Co tím chci říct?
V životě se nedá nic nalajnovat.
Věci a události, které jsem tu uvedla, jsou prkotiny, sloužící k tomu, aby člověk nezrezivěl, neotupěl a byl stále ve střehu.
Samozřejmě
v životě jsou horší události, které dokážou vykolejit zaběhlý systém.
Stupeń důležitosti se dá očíslovat od jedničky po desítku. Myslím, že
tyto maličkosti spadají pod stupeň jedna, desítku už si nechávám pro
takové věci, jako je tragedie, smrt, zničení domu a exekutor.
Proč vlastně píšu o takových věcech?
Protože původně jsem chtěla psát o malé filmové soutěži, kterou připravuji.
Protože
jsem chtěla říct, že když už jsem psala o seriálech a seriálových
znělkách, že bych chtěla navázat lehkým filmovým zasoutěžením.
A protože myšlenkové pochody mě přivádí někam úplně jinam.
A jako bonus jednu z našich příšerek, ležící, spící...
P.S.
- nadpis článku není původní. Tuto větičku jsem před chvílí objevila v
knize Tajný život takové normální matky a moc se mi zalíbila.
Žádné komentáře:
Okomentovat