V tom bláznivém světě to jde od desíti k pěti a od pěti k nule.
Dá se to aplikovat na vše, na politiky, mezilidské vztahy, kvalitu
okolí, vod a jídla. A na české filmy.
Znovu
jsem si ověřila kvalitu filmů do roku 1989 a od roku 1989. Zajímavé je,
že v té době zákazů a omezení vznikaly opravdu vtipné komedie a
zajímavé a krásné filmy. Vlastně, není se čemu divit, lidé lapali každé
slovo, každý náznak, každý odkaz a každý dvojsmysl. Ale nemusely to být
jen dvojsmysly, podstatou staronových českých filmů je hravost. Připadá
mi, že ti, kdo se podíleli na filmu, se mohli u toho současně dobře
bavit, a že svým způsobem měli volnou ruku.
Vždyť
jak jinak by mohly vzniknout ty nádherné hlášky a perly, které by se
měly tesat do kamene? Napíšu-li název filmu jako je třeba Vesničko má
středisková, Adéla ještě nevečeřela, Marečku podejte mi pero, Zítra to
roztočíme drahoušku, Limonádový Joe, Jak básníci přicházejí o iluze,
každý si vzpomene na nejméně tři vtipné hlášky nebo skvěle modulované
citace.
A zatímco si každý (nebo většina z nás)
pamatuje nesmrtelné hlášky a citace z filmů před rokem 1989, po roce
osmdesátém devátém už je to o hodně, o hodně slabší. Jistě, i nadále se
točila spousta filmů, dokonce neuvěřitelně moc, ale kolik z nich má
svoje nesmrtelné hlášky?
Když řeknu: dovolil jsem si přinést
pár švestiček, ze zahrádky... - každý si dosadí, ve kterém filmu ona
věta zazněla. (A co víc, mnozí tuto větu aplikují na normální život,
protože sranda musí být.)
Když řeknu: Vy víte,že mě můžete věřit,ale stejně nikomu nevěřte - kolik lidí pozná, o který film jde?
Jistě,
tyto vědomosti nejsou důležité pro život, a nestojí na nich svět. Píšu o
nich proto, že znovu chystám další část hádání filmů, a to českých... a
protože při vypisování hlášek z filmů jsem si uvědomila právě tyto
souvislosti.
Jen mě napadá - je možné, že svoboda ničí talent a schopnosti?
Nebo je ničí jen nadměrná svoboda? Co je to vlastně nadměrná svoboda? Je to něco, co nemůžeme unést?
V době zákazů vznikaly skvosty. V době absolutního zákazu by asi nevzniklo nic. Jsou zákazy nadměrné a částečné? Patrně ano.
Vlastně
to svědčí o tom, jak dvojací jsme byli, jsme a budeme. Protože, my jsme
národ, kde tak trochu jde všechno, a tak trochu nejde nic. Tak trochu
jsme doprava, ale tak trochu jsme i doleva.
Dosti filozofování. Zavřete oči, odcházím...
Vlastně ne. To už tady jednou bylo..
.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat